V úterý jsem projekt konzultoval s Richardem Biegelem.
Byl překvapen tím, že dům Na Kocandě byl údajně adaptován na novou úroveň terénu (jak jsme za pomoci M. Rykla zjistili) poté. co byl již nějakou dobu hotov. Vnáší to zároveň do této teze trochu pochybností, přece jen máme málo podkladů a stálo by za to zajít ještě jednou do archivu stavebního odboru přesvědčit se, které plány byly opravdu realizované a které nikoliv.
Uspořádání pater.
Nicméně podle R. Biegela má právě v tomto stavu, námi nazývaného "polozasypaným", správné proporce. Zvýšený parter na soklu a nad ním řazená patra mají správnou hierarchii palácové stavby. Vzdálenosti jednotlivých říms by z tohoto pohledu byly 6,2 - 5,1 - 4,2 - 3,8. Stejně tak k palácové stavbě patří portál vstupující do horizontály římsy. Zvýšené a tím pádem nepřístupné přízemí v tomto klíčovém stavbě ubírá otevřenost a zachovává pro svoje "uvnitř" naopak důstojný odstup od toho, co je venku. Parter je také v přímém vztahu s kolem stojícími institucemi, které si do své podoby také berou hodně z palácového typu.
Oproti tomu stavba podle původního plánu je standardním činžovním domem, řadícím pata na sebe bez hlubšího zamyšlení (i výška pater 4,1 - 5,1 - 4,2 - 3,8 by v tomto případě nebyla úplně logická). Portál, který výškové sahá akorát po římsu přízemí, se zdá být najednou o mnoho méně zajímavý.
Nakonec tedy nezáleží na tom, jestli stavba vznikla původně tak, jako je na výkrese, a pozdě byla změněna po dosypání terénu, nebo zda byly změny v patrech a vstupu zanášeny v průběhu výstavby nebo těsně před ní. Uspořádání pater na fasádě se nezdá být náhodou a pravděpodobně stávající fasáda byla mířena na konečný stav po zvýšení terénu, nehledě na to, co se děje předtím.
Symetrie (ve smyslu souměrnosti)
Dům na rohu, který není rohový. Pokračuje totiž v linii UmPrum muzea a Filozofické fakulty, stojí po boku UmPrumu. Dům, který ze sebe tak trochu dělá instituci, ač je mnohem menší a menšího významu, než ostatní. V době své výstavby možná očekává, že celý blok bude takto monumentalizován. Dělat z Kocandy rohový dům by znamenalo snažit se o zviditelnění, ale na úkor důstojnosti paláce.
Střecha
Vzhledem k vzájemnému vztahu pater nad sebou a jejich zmenšující se vážnosti s výškou znamená přidávat další patra jistý problém. Asi je možné najít vzorec pro pokračování, ale asi to je i těžké. Za prvé, řekněme že číslo tři je ne náhodou magické číslo. Za druhé je to podobné, jako kdybych chtěl dostavět člověka. Co dám na hlavu? Existuje ještě něco větší vážnosti než hlava co může být nad ní? A co na to ta hlava? Námahu si lze ušetřit:
A/ nedostavováním ničeho a ponechání rovné steřchy (myslím že se to v jedné rané variantě také objevuje)
B/ ve Vídni se nad korunní římsy dávají další patra vypadající jako střechy. Proporčně to ale znamená jedno, max. dvě patra navíc.
Co s tím?
S nárožními věžemi a podobně to je asi jednoduchý proces. Ohledně parteru a nástavby se zdá, že toho od domu Na Kocandě nemohu chtít moc. Není ale čas na změnu? Doba je mnohem dynamičtější a toto místo by si zasloužilo více přístupné přízemí a nějaká patra navíc . Mezi velkými institucemi okolo náš palác je trochu taková hračka. Není to spíš takové vtipné mít mezi velkými těly muzeí a hudebních sálů bejby palác který se jim snaží přiblížit? Když bohužel celý blok je někde úplně jinde?
